Chovatelská stanice plemene Ragdoll

English

Ragdoll

Ragdoll je velká, dobře osvalená kočka, s polodlouhou hedvábnou srstí, která je delší kolem límce a na ocase. Srst ragdollů je jemná. Ragdoll má mohutné tělo, krátký krk a plnou dobře stavěnou hruď. Zadní nohy jsou dobře osvalené a výše postavené než nohy přední. Ragdollové mají kulaté tlapky a mezi prsty jsou chomáčky chlupů. Hlava je klínovitá střední velikosti a má dobře vyvinuté tváře a mohutnou bradu. Uši jsou střední velikosti a mají zakulacené špičky. Nosík je lehce prohnutý. Má krásné modré oči, které jsou velké a oválné. Ocas je dobře osrstěný a jeho délka proporčně odpovídá velikosti těla.

Od všech ostatních plemen se liší tím, že když ji zvedneme nebo s ní jinak zacházíme, uvolní všechny svaly. Proto se jí říká hadrová panenka (rag = hadr, doll = panenka). Ragdollové jsou velmi klidní a mají poddajný charakter a vysokou odolnost vůči stresu. Jsou to oddané a milé kočky, které nikdy neškrábou, když se dostanou do nepříjemné situace. Potrpí si na mazlení a společnost svých dvounožců. Je to kočka velmi vhodná do bytu a výborně se přizpůsobí i v rodině dětmi nebo s jinými domácími zvířaty.

Historie a legenda vzniku Ragdollů

Vznik mnohých plemen je spojený se zajímavou historií. Okolo některých plemen vznikly dokonce fascinující a romantické legendy, které předcházely jejich vývoji. Ale téměř žádná z nich se nevyrovná historii spojené s plemenem Ragdoll. Ve skutečnosti se nejedná o samotný vývoj plemene – na něm není nic neobvyklého, jde spíše o bizardní tvrzení zakladatelky plemene Ann Bakerové. Její vyhlášení a způsob propagace byly přinejmenším dosti zvláštní. Příběh plemene Ragdoll začíná u chovatelky perských koček Ann Baker. Ann žila v městečku Riverside na jihu Kalifornie. Její chovná stanice se jmenovala Raggedy Ann. Psal se rok 1960. Sousedi paní Ann, jistí Pennelovci měli kocoura jménem Blackie, který byl podle všeho perského typu. Ann si často půjčovala tohoto kocourka na krytí svých kočiček. Matka Blackieho, která také patřela Pennelovcům, se jmenovala Josephine a byla to bílá angorská kočka s jasně modrýma očima. Okolo roku 1963 Jeshephine srazilo auto. Když se uzdravila, porodila Pennelovcům ještě několiv vrhů. Ann Baker si všimla, že koťátka z vrhů po nehodě měli zvláštní charakteristiky. Na rozdíl od své matky byly velmi přítulné a přátelské a zdálo se, že vůbec necítí bolest. Také jejich kožíšky byly náramně hebké. Když je člověk zdvihl, uvolnily se mu v rukách přesně jako hadrová panenka (Ragdoll), proto se Ann rozhodla pro toto pojmenování plemene. Ann skutečně věřila, že nehoda dokázala změnit Josephinin genetický základ (což je vyloučené, nehoda může narušit kočce fyzické a mentální schopnosti, ale v žádném případě nemůže ovlivnit její genotyp) a ten měl na svědomí výjimečné vlastnosti potomstva. Tyto koťátka byli dobrým základem chovu tohoto plemene. Další chovatelé Denny a Laura Dyton, kteří založili chovnou stanici Blossom–Time importovali první ragdolly do Velké Británie. Tyto stanice jsou považovány za základ chovu ragdollů. V rodokmenech se však uvádí jen čtyři generace a tak se mnohdy nedá dopátrat jestli se jedná o zvířata z těchto původních linií.

Smutný konec
Josephine neměla moc šťastný život. Byl by to sice krásný konec pohádky jako odměna za její roli, kterou pro Ragdolly sehrála, ale ve skutečném světě neexistuje spravedlnost. Je to smutné, ale při obraně jednoho svého vrhu Josephine poškrabala Pennelovým psa a pán Pennel za trest Jesephine a její vrh prostě zlikvidoval.

Všeobecný standard

Ragdoll je masivní velká kočka se střední stavbou těla. Celkovým dojmem má působit jako silná, velká kočka.

Hlava Forma - střední velikost, modifikovaná klínová forma s rovně působící plochou mezi ušima.
Nos Měl by vykazovat v horní třetině lehký oblouk.
Tvář Tváře jsou dobře utvořené, sužující se v dobře vyvinutou bradu a zaoblenou tlamičku.
Uši Střední velikosti se širokou základnou, zaoblenými vrcholky, široce posazené na hlavě a mírně nakloněné dopředu.
Oči Velké a oválné, vnější koutek oka by měl vytvářet přímou linii s posazením ucha. Barva modrá, čím intenzivnější, tím lepší vzhledem k barvě těla.
Krk Krátký a silný.
Tělo Dlouhé se střední stavbou kostí, svalnaté. Hruď široká a dobře vytvořená, zadní část je svalnatá a těžká. Dospělá kočka má být v ramenou tak široká, jako v zadní části.
Nohy Středně dlouhé se střední stavbou kostí. Zadní nohy jsou mírně vyšší, čím jde linie těla v zadní části nahoru.
Ocas Dlouhý, při kořeni středně silný, ke konci zužující se proporciálně k tělu. Dobře osrstěný, huňatý.
Srst Střední délka, hustá, měkká a hedvábná struktura. Na těle přilehlá, při pohybu se láme. Srst na krku je nejdelší a lemuje vnější okraj tváře, čímž vzniká dojem náprsenky. V tváři je srst krátká a postupně přechází na konci hlavy přes hrudník v srst delší. Na bocích, břichu a zadní části těla je polodlouhá až dlouhá, na předních nohách je krátká až polodlouhá.

Chyby:

  • krátký nos římského typu, nebo rovný při pohledu z profilu
  • příliš dlouhé tělo
  • úzká hlava
  • velké nebo malé, špičaté uši
  • oči mandlového tvaru
  • příliš dlouhý nebo příliš krátký krk
  • zavalité tělo, úzká hruď
  • krátké nohy, roztáhnuté prsty, chybějící štětinky mezi prsty
  • krátký ocas, tupý konec ocasu
  • krátká srst (sezónně podmíněno)

Barevné varianty

  • colorpoint
  • mitted
  • bicolor

Colorpoint

Znaky (maska, uši, nohy a ocas) mají být dobře vybarvené a ladit s barvou těla. Musí být jasně odlišné od zbytku těla. Hruď, břicho a náprsenka jsou bílé. Lehké stínování na těle a břichu (břišní flek - povolen). Colorpoint nesmí mít žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být tmavé jako barva odznaků.

Mitted

Tato varianta je kombinací colorpointu s bílou barvou. Na tvářích může, ale nemusí být bílý znak, každopádně je povolený. Brada, náprsenka, hruď a celý spodek těla až k ocasu jsou bílé. Vada je, když je bílá barva táhnoucí se celým spodkem těla přerušená. Také vada je, když brada není bílá. Na předních tlapkách jsou bílé ponožky, nesmí přetáhnout bod, kde se packa střetává s nohou. Ideálně by měly být obě ponožky symetrické. Zadní nohy mají též bílé ponožky, které sahají minimálně po záhyb, ideálně až po stehno. Kůžička na nose je v souladu s barevnou variantou a polštářky na tlapkách jsou vždy růžové.

Bicolor

Tmavé zbarvení uší, zad, ocasu a masky, na tváři se nachází dobře ohraničené obrácené „V“ bílé barvy. Začíná na čele a táhne se přes nos, na zadní stranu brady. Při pohledu zpředu bílá barva ve tvaru „V“ nesmí přesáhnout vnější hranu oka. V ideálním případě je „V“ symetrické na obou stranách tváře. Kůžička na nose a polštářky na tlapkách jsou růžové. Bílý flek na zádech je povolen. Nohy a břicho bílé, bez tmavých fleků. Na uších a ocase nesmí být žádný bílý flek. Nos a polštářky tlapek musí být růžové.

Barevné varianty:

  • Seal – černohnědá
  • Blue – modrá
  • Lilac – lilová
  • Chocolate – čokoládová


    • nově uznané barvy od 1.1.2005:

  • Red - červená
  • Creme - krémová
  • Tortie - želvovinová
  • Chocolate – čokoládová
  • modře-želvovinová
  • čokoládově-želvovinová
  • lilově-želvovinová

    • + variety s kresbou Lynx

Péče o ragdolla

Hedvábně jemná a polodlouhá srst Ragdollů se jen velmi zřídka zacuchává a nevyžaduje proto žádnou zvláštní péči. Stačí když jedenkrát týdně vykartáčujeme nebo vyčešeme uvolněné chlupy hrubým hřebenem. V době línání můžeme mrtvé a uvolněné chlupy vyčesat i gumovým kartáčem, ale přílišné kartáčování by mohlo srst poškodit. Mnoho vystavovatelů Ragolly několik dní pře výstavou koupe, ale může se také rozhodnout, že srst občas přepudruje neparfémovaným a nemastným pudrem. Vetřete jej dobře do srsti, aby se na něj nemohla vázat nečistota a přebytečná mastnota, a pak ho pečlivě vykartáčujete jemným kartáčkem. Vnější zvukovody vyčistěte speciálním přípravkem pro kočky a ostré konce drápky můžete ostříhat, nejlépe ostrými štípacími kleštičkami.

©2007 Blue-eye